Existuje několik způsobů, jak snížit riziko nákazy nejen pro sebe, ale i pro své blízké a nejbližší okolí.
K přenosu viru dochází od nakaženého člověka (ať už s příznaky či bezpříznakového) nejčastěji při přímém kontaktu nebo infikovanými kapénkami, které se vnímavému člověku dostanou na sliznice (dýchacích cest, oční spojivky).
Nasazením roušky textilní či jednorázové chráníme částečně sebe, ale především bráníme tomu, abychom naprskali, nakašlali, nakýchali na někoho ve svém okolí, případně na okolní povrchy (kde virus nějakou dobu může přežít, záleží na okolním prostředí, teplotě, vlhkosti, slunečním záření apod.). Tedy chráníme především své okolí a své nejbližší, je to projev ohleduplnosti a úcty ke druhému. Ve chvíli, kdy roušku nosíme všichni, mělo by dojít k přerušení přenosu. Je tu ale ještě jedna zásadní věc: používat roušky správně. Tzn. nasadit si čistou roušku, v průběhu jejího používání si v žádném případě na přední část roušky nesahat (neměli bychom si v současné době vůbec sahat na obličej, pokud nemáme minimálně umyté ruce teplou vodou, mýdlem minimálně 20 sekund, ještě lépe vydezinfikované). Pokud potřebujeme roušku posunout nahoru nebo dolů, můžeme to provést manipulací s rouškou za gumičky nebo za vnitřní stranu spodního okraje pod bradou. Roušku je nutné používat tak, aby kryla ústa i nos.
Roušku používáme jen po omezenou dobu - pokud jde o textilní roušku, která je minimálně dvouvrstvá, dá se používat několik hodin. Poté je vhodné ji hned vyprat v horké vodě (minimálně 60°) s mýdlem, případně s přídavkem dezinfekčního přípravku. Po usušení roušku přežehlíme. Proto by každý měl mít alespoň 2-3 textilní roušky, které může v průběhu dne střídat a prát. Pokud nelze použitou roušku hned vyprat, je vhodné ji vložit do igelitového sáčku a hned si opět umýt ruce teplou vodou a mýdlem stejně, jak je uvedeno výše. S rouškou bychom měli manipulovat jen za gumičky, které máme za ušima (mnohem pohodlnější), nebo za tkanice, kterými si roušku uvazujeme na temeni či týlu.
Jednorázové roušky z netkaného textilu prát nelze, lze je použít jen pro krátký pobyt třeba pro jeden nákup v obchodě (max desítky minut), pak je třeba roušku vyhodit. Její opakované použití v průběhu dne, strkání do kapsy, nošení pod bradou je absolutně nevhodné a paradoxně může zvýšit riziko infekce.
Svou ochranu zvýšíme i používáním brýlí (jakýchkoli, čím větší, tím lepší), protože se předpokládá, že virem se lze nakazit i přes sliznici oční spojivky. Když máme nasazené brýle, snižuje se tím šance, že si rukama sáhneme do očí (většina z nás si nevědomky v průběhu dne mnohokrát promne oči).
Při nedostatku dezinfekce se nelze spoléhat na to, že je vše vydezinfikováno, a že budeme mít možnost po každém kontaktu s potenciálně kontaminovanými předměty si dezinfikovat ruce (nákupní vozík, madlo s dopravním prostředku, klika vstupních dveří obchodu, úřadu, veřejně dostupné ovladače, vypínače, regály a balené zboží). Proto i používání rukavic jednorázových či jiných může snížit riziko přenosu (při rizikových činnostech). Při používání rukavic je i méně pravděpodobné, že si sáhneme na obličej.
A výmluvy typu, že v roušce nelze vydržet a podobně se přijímají jen od dětí do 2 let věku. Celá jihovýchodní Asie nosí roušky dnes a denně mnoho let a denně spoustu hodin a při teplotách 35 a více stupňů Celsia. Je třeba si na to jen zvyknout, protože to není naposledy, co roušky nosíme. V Japonsku z toho udělali dokonce modní doplněk.
MUDr. Hana Tkadlecová
Centrum Očkování a cestovní medicíny Zlín