Přitom v proočkovanosti populace zaostáváme za vyspělými zeměmi; v USA se každoročně očkuje téměř polovina populace, v Kanadě a v mnoha zemích západní Evropy 20-30 %. U nás je proočkovanost jen na úrovni cca 5%. Přitom tato infekce způsobuje nejen zbytečné případy úmrtí a zdravotních komplikací, ale i obrovské finanční ztráty.

Vedle přímého negativního efektu na lidské zdraví zhoršuje průběh základních chronických nemocí (astma, hypertenze, cukrovka apod.), které se již nemusí podařit dostat pod kontrolu. Je významnou příčinou hospitalizací nejen u starších osob. Očkování má proto význam pro všechny generace. Ve vyspělých zemích je proočkovanost mnohonásobně vyšší než v České republice.

Prozatím zachycené kmeny viru cirkulující na severní polokouli tuto chřipkovou sezónu jsou shodné s antigeny obsaženými ve vakcíně. Očkování je tím nejlepším nástrojem, které má lidstvo k dispozici v boji proti této zákeřné a neprávem podceňované nemoci. Nevěřte nesmyslným mýtům, které se o vakcínách tradují. Očkování zachraňuje životy.

Základní informace ke chřipce

Chřipka je akutní infekční onemocnění dýchacího systému, které se šíří kapénkovou cestou. Jejím vyvolavatelem je RNA virus (čeledi Ortomyxovirů, rodu Influenzavirus), který se pomnožuje a proniká skrz sliznici dýchacích cest. Výskyt vrcholí v zimních měsících, zejména v období leden-únor. Přežití viru v prostředí podporuje nedostatek slunečního záření, chlad a sucho. Na pevných neporózních površích vydrží virus chřipky v životaschopné formě i několik dní, pokud je obalený hlenem z dýchacích cest, jeho přežití se počítá v týdnech. Nákaza člověka probíhá nejen vzdušnou cestou ale i nepřímo přes kontaminované ruce a předměty (např. u dětí hračkou do pusy).

Na povrchu viru se nacházejí dvě bílkovinné substance hemaglutinin (H) a neuraminidáza (N), což jsou hlavní nástroje útoku viru (hovoříme o antigenních strukturách nebo determinantách). Obě tyto struktury se mohou vyskytovat v několika variantách a mohou se obměňovat, což je podkladem pro každoroční epidemie.

Existují dva hlavní rody chřipky – virus A a virus B (vyvolávají tedy chřipku typu A či B). Virus chřipky C je méně častý a vyvolává lehčí případy, většinou u dětí.

Virus chřipky A je největší hrozbou, způsobuje epidemie u 5-20 % světové populace a je schopný vyvolat pandemii.

Podle právě předpokládaného typu hemaglutininu a neuraminidázy jsou pro každý rok navrhovány vakcíny. Vzhledem ke změnám, které u těchto virů probíhají, můžeme onemocnět v dané chřipkové sezóně i více krát než jednou.

Rozdíl mezi virem a bakterií

Rozdílů mezi viry a bakteriemi bychom našli celou řadu. Z laického pohledu je však důležité, že viry jsou pouhé částice, které mají mimo buňku velmi omezenou dobu přežití. Naopak bakterie, způsobující například angínu jsou buňky velmi podobné těm lidským. Viry potřebují pro své přežití infikovat buňku, základní stavební kámen lidského těla, a využít její funkce. Mimo buňku nejsou viry schopné žít, protože neumějí vytvořit látky nezbytné pro život, jako bílkovinu či energii. Jakmile viry proniknou do buňky, začnou se množit. Takto napadená buňka je častokrát neschopna plnit své funkce a umírá, což vede k jejímu rozpadnutí a uvolnění pomnožených virů do okolí.

Chřipková infekce proto nejen zatěžuje imunitní systém člověka, vyčerpává jeho obranné kapacity, ale současně ničí povrchový epitel (výstelku) dýchacích cest, snižuje jeho obranyschopnost a zvyšuje riziko vzniku další, ještě nebezpečnější tzv. superinfekce.

Rizikové faktory chřipky

Hlavní rizikové skupiny zahrnují chronicky nemocné osoby, těhotné ženy, malé děti, jedince s oslabenou imunitou a obézní.

Důležitým rizikovým faktorem je i vyšší věk a to bez ohledu na jiné diagnózy. Proočkovanost seniorů by měla být podle Světové zdravotnické organizace 75 %, u nás v ČR je i přes bezplatně poskytovanou vakcínu sotva 20%.

Prevence chřipky

Nejvhodnější specifickou prevencí je očkování. Očkovací látka je vždy určena pro konkrétní sezónu a zahrnuje ochranu proti odhadovaným 2 kmenům chřipky typu A a jednomu kmeni chřipky typu B.

Na našem trhu je k dispozici několik typů vakcín. Dříve se k očkování používal inaktivovaný virus (neschopný vyvolat chřipkové onemocnění). V současné době se užívají k navození imunitní odpovědi u očkovaného modernější vysoce čištěné a štěpené (split) vakcíny. Další možností jsou subjednotkové vakcíny, které obsahují pouze povrchové struktury viru (hemaglutinin, neuraminidázu).

Dalším vhodným opatřením je zvýšený příjem vitamínů, minerálů a stopových prvků, zejména v zimních měsících a samozřejmě celkově vyvážená a pestrá strava, nevyjímaje dostatečný přísun ovoce a zeleniny, dále otužování a jiné způsoby posilování imunity. Očkování není protipólem zdravého životního stylu ale jeho doplňkem. Vakcíny jsou neživé a po jejich podání si tělo vytváří své vlastní obranné protilátky, které využije při následném kontaktu se skutečným virem.

Příznaky a projevy chřipky

Onemocnění začíná náhle z plného zdraví horečkou 38° – 40° C doprovázenou zimnicí, mrazením, bolestmi ve svalech a kloubech a velkou únavou. Tento stav přichází často tak náhle, že nemocný si je obvykle schopen vzpomenout i na hodinu, kdy přesně obtíže začaly.

Příznaky mohou být obohaceny o bolesti hlavy, zažívacími potížemi a dráždivým kašlem, který je poměrně běžný a charakteristický, zprvu suchý, později se může přidat vykašlávání hlenu.

Pozor, k obvyklému obrazu chřipky nepatří rýma a bolesti v krku (angína), nicméně i tyto stavy se mohou u nemocného objevit, většinou tak až třetí den od začátku onemocnění (to souvisí s celkovým oslabením organismu, nikoli však přímo s virem chřipky).

U některých nemocných se může vyskytnout nechutenství, zvracení, průjem či zácpa. Onemocnění obvykle trvá 5 – 7 dní, poté ustupuje, i když únava může přetrvávat až několik týdnů. Možné jsou i trvalé následky např. kvůli výpotku na srdci, a to i u mladších osob.

Léčba chřipky

Klid na lůžku a symptomatická terapie, tedy léky snižující horečku (antipyretika) a bolesti (analgetika), tlumící kašel (antitusika) a je nutný zvýšený příjem tekutin.

Při těžkém průběhu mohou být podána antivirotika, které se specificky na virus váží a blokují ho, nedokáží ho však přímo zničit jako tomu je u některých antibiotik při bakteriálních infekcích. Blokací působení viru však umožňují organismu infekci lépe zvládnout a s virem se vypořádat.

V současnosti je k dispozici několik antivirotik, nicméně jsou účinné jen proti některým virovým infekcím. Proti chřipce se užívaly amantadin (Viregyt) či rimantadin (novější než amantadin, ale u nás není dostupný), v posledních letech jsou však k dispozici modernější přípravky jako je oseltamivir (známý pod názvem Tamiflu). Tyto léky působí na různých úrovních útoku viru, zkracují dobu léčby a zmírňují příznaky onemocnění. Z obav před vznikem rezistence je však není možné nasazovat plošně. I když se mohou za jistých okolností použít i preventivně, očkování nahradit nemohou.

Komplikace chřipky

Komplikace chřipky mohou být tak závažné, že u oslabených osob mohou skončit i úmrtím). Velmi obávanou komplikací je rozšíření infekce na další orgány – zánět plic (primární chřipková pneumonie),  postižení mozkové tkáně (chřipková encefalitida) a sekundární bakteriální infekce.

Komplikací je i stav rezultující z celkové závažnosti onemocnění – dehydratace (odvodnění v důsledku horečky a pocení) a svalové křeče. Proto je tolik nutný pitný režim a příjem minerálů.

Autoři textu: MUDr. Marta Tmějová, Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS