Světový den boje proti tuberkulóze

O nemoci

Tuberkulóza (TBC) je závažné infekční onemocnění, způsobené mykobakteriemi ze skupiny Mycobacterium tuberculosis, postihující především plíce. Toto onemocnění se šíří kapénkovou infekcí od infikované osoby. Většina infekcí je asymptomatická

Tuberkulóza byla společně s morem a neštovicemi od poloviny 20. století obávanou hrozbou. Dlouhou dobu byla považována za nemoc chudých vesničanů, ale postupem času se rozšířila do všech vrstev společnosti.

Objev původce tuberkulózy

I přes to, že byla tuberkulóza známou nemocí, původce onemocnění nebyl dlouhou dobu objasněn. Až německý lékař a mikrobiolog Robert Koch zveřejnil 24. 3. 1882 práci, ve které jako první popsal původce TBC bakterii Mycobacterium tuberculosis a stanovil nová epidemiologická opatření, která měla pomoci držet onemocnění pod kontrolou. Koch také dokázal, že se nemoc nejčastěji šíří kapénkovou infekcí – při kašli, kýchání, ale i mluvení.

Koch pokračoval ve svém výzkumu a v roce 1890 přišel s objevem tuberkulinu, který měl fungovat k očkování a zároveň léčbě tuberkulózy. Tuberkulin se ukázal jako neúčinný jak v léčbě, tak v profylaxi. Navíc u pacientů způsoboval závažné nežádoucí účinky, které často končily úmrtím pacienta. Využití nakonec našel v diagnostice přítomnosti protilátek na tuberkulózu. Objevy Roberta Koch v oblasti tuberkulózy nezůstaly bez povšimnutí. V roce 1905 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

Objev vakcíny proti tuberkulóze

Na úspěch v profylaxi TBC se čekalo další dlouhé roky. Na vakcíně proti TBC pracovali od roku 1897 v Pasteurově ústavu v Lille mikrobiolog Leon Charles Albert Calmette a veterinář Jean Marie Camille Guérin. Léta bezúspěšně zkoušeli postupné oslabování infekčnosti kmenů bakterií až narazili na kmen od krávy s tuberkulózní mastitidou. Z tohoto kmene se jim úspěšně podařilo kultivovat bakterie, které nebyly schopny infikovat telata. Úspěch pokračoval i v případě dalších zvířat v laboratoři. Tento bakteriální kmen označili jako Bacille bilie Calmette-Guérin, později jako Bacillus Calmette-Guérin, BCG.

BCG vakcína byla poprvé aplikována 18. července 1921. Očkování bylo provedeno u novorozence, kterému hrozila nákaza od nemocné babičky. Vakcína nevyvolala u dítěte nežádoucí účinky a zároveň neonemocnělo tuberkulózou.

První účinný lék na TBC (streptomycin) objevil v roce 1943 Selman Abraham Waksman. K léčbě se streptomycin začal používat až po válce. Za objev streptomycinu, prvního antibiotika proti tuberkulóze, dostal Waksman v roce 1952 Nobelovu cena za fyziologii a lékařství.

Kalmetizace

Očkování proti TBC neboli kalmetizace z počátku nebylo v oblibě. Zájem o očkování se zvyšoval až po druhé světové válce, kdy docházelo k velké migraci obyvatelstva a zároveň těžké životní i hygienické podmínky zvyšovaly nebezpečí šíření infekčních nemocí včetně TBC. V období 1948 až 1951 bylo tuberkulinovým testem vyšetřeno téměř 30 milionů osob a téměř 14 milionů bylo očkováno.

Očkování v České republice

V České republice bylo v roce 1953 zavedeno plošné očkování proti tuberkulóze novorozenců a starších dětí ve věku 11 let.

K vakcinaci je dostupná pouze BCG vakcína, která obsahuje oslabené zárodky mykobakterií. Tato vakcína je problematická vzhledem k účinnosti (v závislosti na studii pouze 80 %) a také velkému množství nežádoucích účinků. Komplikace spojené s očkováním BCG vakcínou způsobovaly zpoždění v dalším povinném očkování dětí proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, přenosné dětské obrně a dalším závažným chorobám.

Většina zemí EU od plošného očkování proti TBC upustila, stejně tak Česká republika v roce 2010. V ČR nyní probíhá očkování pouze u dětí, která mají vyšší riziko onemocnění. Jde o novorozence ze zemí s vysokým výskytem této choroby nebo ty, jejichž rodiče či sourozenci onemocnění mají nebo měli. To, zda je dítě rizikové, posuzuje na základě dotazníku vyplněného rodiči lékař novorozeneckého oddělení.

Léčba tuberkulózy je komplikovaná vzhledem k časté antibiotické rezistenci.